Jak se pozná konečné vítězství

Už rok trpí žalem nesmiřitelní bojovníci s kovidem 19, jak rychle a nenápadně zmizel jejich vražedný nepřítel z obrazovek. Žasnou zrovna tak jako zarytí antikomunisté, koho si to národ zvolil na Hrad. Ujel jim vlak. Do Kyjeva.

Vášniví jak experti na vyjmenovaná slova věděli vždycky nejlíp, kde se píše y i mně mě, a teď tohle.

Kde se stala chyba ?

Člověk který celý život dodržuje pravidla, poslouchá nařízení a televizi, musí počítat s tím, že nepřátelé se mění a mezi vítězstvím jedněch a porážkou druhých nemusí být žádný rozdíl. Zvlášť když jeden nehraje první ani druhé housle ani ligu, ale jenom dokola dodržuje zákonná i nezákonná opatření.

Pravidla se mění. A jak ?

O tom rozhoduje vítěz.

Tak se může stát, že ani letos, kdy je porážka agresora z Východu důležitější než očkování nebo komunistická minulost, nebude vítězství nad nepřítelem vypadat přesně tak, jak nám slibovali.

Pokud ale máme jedinou možnost  - "Oni nesmí vyhrát !", variant naší zaručené výhry je hned několik :

Když se tvrdí, že Putinův plán byla okupace Ukrajiny do 3 dnů, a to se nestalo - není to vlastně velké vítězství ?

Když nám bylo vštěpováno, že po dobytí Kyjeva je na řadě Varšava, Riga, Praha, a nic - nevyhráli jsme už ?

Když se útočníci nebyli za rok schopni překročit Dněpr, jak dlouho by jim asi trvalo doplazit se do Lvova ? Není to skvělé ?

Ať už to dopadne jakkoli, máme vyhráno.

Neústupné dobyvatele Krymu a Mariupolu to bude zřejmě bolet, protože oni přece nejlépe vědí, jaké i y se správně píše po r, ale tak už to chodí.

Může být, že úplné vítězství bude vypadat úplně jinak, než jsme si mislely.

Krym : ukrajinsky ????, rusky ????