Poslední trumf Honzy Fišera

Miloš Zeman podle poslední masáže veřejného mínění předstihuje favorita v boji o Hrad Honzu Fišera. Co vytáhne Fišerův volební tým jako nejtěžší kalibr? A proč nekandiduje Halík?  

Scéna: 19. prosince 2011 po půlnoci. Praha, zastávka Olšanské hřbitovy. Z tramvaje na ostrůvek vystupuje Halík a Dalík. Do tramvaje z ostrůvku nastupuje Hájek:

"To je  ale náhoda, pánové! Vy dva spolu? V tuto hodinu? Jak vidím, supi se slétají na mršině Antikrista! Upřímnou soustrast s touto krajinou! ", mává Hájek mobilem + foťákem z tramvaje ujíždějící k Hradu.

"Hrome!", křižuje se Halík. "Jsme odhaleni! Zítra budeme oba v Blesku. Jak to vysvětlíme truchlící veřejnosti? Já - s vámi ? Jsem rozhodně proti prorůstání organizovaného zločinu do státní správy!"

"Klid, velebný pane. Co je na tom? Občas nuceni snížit se k lidu. Někdy je nutno použít MHD. Napotvoru,  v noci jezdí tak jeden spoj za hodinu. Já to znám. Co je na tom zvláštního? V našem postavení je naopak tramvaj nejlepší kamufláž. Řekněte na Nově, že jste potkal Schwarzenberga v tramvaji. Kdo vám to uvěří? V Monte Argentáriu to byla fakt náhoda blbec. Tam nás potkal Randák opravdu hodně. Připadal jsem si chvílema jak ve Špindlu. Mirek mi doteď nevěří, že to byla fakt jenom náhoda," lituje Dalík.

"Ani já vám tuhle náhodu neuvěřím, pane Dalíku. V této věci s panem Topolánkem zajedno," mračí se Halík a odemyká hřbitovní bránu.

"Váš suchý humor se mi vždycky líbil", ujišťuje Dalík. "Podívejte, zavolám do Blesku sám ... "

"Cože?" hrozí se Halík a rychle zamyká hřbitov.

Dalík volá: "Haló, je tam Blesk? Tady Marek. Co byste řekli tomu, že jsem jel tramvají a potkal Halíka?"

Blesk: "Víš kolik je hodin, kre..éne? To vykládej holubům!"

Dalík: "Vážně, nekecám. Vyfotil nás Hájek. Před Olšanama. Jdeme zkratkou přes krchov.  Do bazénu. Zaplavat si Olšanky. Trochu si užít v sauně ... "

Blesk: "Nes.. sr ! Ať si to Hájek strčí do pr..le. Takovej haj..l nikoho nezajímá. Teď pokrejváme Dagmar a Táňu Fišerovou. Tlačenici u katafalku. Přípravy na funus vrcholí. Di se vycpat, ču..áku !"

Dalík: "Polib mi pr..el, pi..o ! ... Tak jste to slyšel, monsiňore. Můžete být naprosto klidný. Hájek si v Blesku ani neškrtne. V české žurnalistice je to naprostá nula."

"Kéže byste tentokrát uspěl," letmo se modlí Halík.

"Spolehněte se."

"Nevím, jak bych toto náhodné setkání vysvětlil svým farníkům a studentkám," lomí rukama Halík. "Věří mi na slovo ! Nuže k věci: Váš návrh mne tu zaskočil, přiznávám. Nabídku "JESTLI CHCETE POZNAT PŘÍŠTÍHO PREZIDENTA, SEJDEME SE NA OLŠANSKÉM HŘBITOVĚ U HROBY RODINY LETIŠŤOVY.  S ÚCTOU DALÍK " nalezenou v kapse mé zednářské zástěry však nemohu jen tak přehlédnout, i když jsem nesmírně vytížen. Vy tedy tvrdíte, že znáte jméno příštího prezidenta?", šeptá Halík a rychle kráčí mezi hroby. 

"Znám hodně lidí, velebný pane. Dokážu hodně věcí zařídit a dát lidi dohromady. Jsem však jenom prostředník. Jako vy. Moje konexe však nesahají tak vysoko," lichotí Dalík Halíkovi za zády. "Bez vás to nepůjde. Budoucnost národa bez vás si neumím představit."

"Nepřehánějte! Moje ambice na prezidentský stolec jsou spíše zbožným přáním mých oddaných souputníků, přátel, sympatizantů, lidí dobré vůle a vůbec všech slušných lidí této země i v zahraničí. Ale moje místo jinde. Pastorační činnost a výchova mladých pokolení má z vůle prozřetelnosti přednost. Za to odříkání to stojí. Člověk nemůže být vším, čím rád by byl. Na to jeden život nestačí a morální klima ve společnosti takové možnosti nepřeje," lituje Halík.

"Prezidentem musí být přece konzistentní, morální autorita. Mezi námi, co si budeme povídat, Klaus je takovej strejda pro ostudu, který mu se každej v Bruselu akorát směje. Nesahá vám po kotníky," lichotí Halíkovi do zad.

"Bohužel, ne vždy má národ takového vůdce, jakého si zaslouží. Václav Havel je a bude v podstatě nenahraditelný," přikyvuje Halík.

"Osud republiky vám přece nemůže být lhostejný," lichotí Dalík dál a dál.

"Není! Ostudná volba jako v případě Klause se nesmí opakovat!," zvýší hlas Halík.

"Jistě vás proto zajímá, kdo bude tím skutečným nástupcem a strážcem Havlova odkazu," míní Dalík.

"Nejen mne, ale všechny, komu záleží na dobrém jméně této země a odkazu Václava Havla. Pokud budu moci přispět svou troškou pro naplnění těchto tužeb, vykonám maximum!,"volá Halík.

"Stačí ukázat. Více se dozvíme již brzo na pravém místě," slíbí Dalík.

"Jistě. Olšana znám jak své boty. Ukážu vám hrob či hrobku kohokoli. Orientuji se zde i poslepu. Je to moje záliba od dětství. Umberto Eco by beze mne netrefil. Četl jste to?", Halík vytahuje z kabely poslední Ekův román "Pražský hřbitov."

"Bude mi ctí, když se mi podepíšete, monsiňor," vytahuje z kabely Dalík svůj výtisk: "Markovi ..."

" ..podejte mi pero ...", souhlasí Halík.

"Cha cha, ten váš svěží humor a vtip!", směje se servilně Dalík.

"Prosím. A jsme tady." Halík zastaví a vrací Dalíkovi podepsaný Pražský hřbitov.

"Už?", Dalík je naoko překvapen.

"Ano, tady. Říkal jste přece, že chcete dovést k hrobu rodiny ...", Halík odhrnuje břečťan ze zarostlého náhrobku.

" ...Rodiny Letišťovy," zahuhlal zpoza náhrobku dutý hlas a s praskotem větví vystupuje z chroští temná postava neznámého, zahalená do romantické kutny. Kolem nově vzniklé trojice dokola s divokým štěkotem krouží  pes. "K noze!", zavelel neznámý brněnským přízvukem.

Pes schlíple kňučí a válí se odevzdaně na zádech po náhrobku.

"Kdo jste? Co je to za rasu? Je mi jaksi povědomý", zajímá se zaskočený Halík, znalec hřbitova.

"Dovolte, abych vás představil, pánové," vstupuje mezi neznámého a Halíka Dalík.

"Nuže?", nadmul se neznámý.

"Pan Halík, významný český ... " ukazuje Dalík.

" ... já vás znám. Z televize," ujišťuje neznámý.

"Pan Škrla, azerbajdžánský mystik ....," šeptá Dalík.

"... z Brna," upřesňuje Škrla.

"Rád vás poznávám," kyne Halík.

"Když to musí být," směje se Škrla.

Pes táhle zavyl.

"To je Hájek," vysvětluje Škrla.

"Skutečně? Zvláštní jméno pro - psa," diví se Halík.

"Jakou jste měl cestu?", ptá se Dalík Škrly brněnským přízvukem.

"Tož dobré," opáčí Škrla. "Studentem. Dal som si sušené maso a přečet Svět motorů."

"Zemřel Václav Havel," připomíná Halík vážnost chvíle s jistou nevolí.

"Slyšel jsem," odtuší Škrla.

"Proto pan Škrla neváhal a přijel až do Prahy," souhlasí Dalík.

"Jaká je zde vaše úloha uto chvíli, vážený pane?", nechápe dosud Halík.

"Situace je zralá. Demokracie křehká. Trůn se chvěje," střílí Škrla zapálené sirky do staré trávy. Kouří.

Hájek kňučí.

"Evropská unie očekává, že odkaz Václava Havla nepadne v plen. Musíme v zájmu národa, Evropy, světa pozvedenout mravní étos a smysl, který Václav Havel nalezl a předal Západu. Musíme také odčinit hřích na lidstvu, který se stal nešťastnou volbou pana Klause prezidentem," horlí Halík, aby řeč nestála a nemluvili jenom brňáci.

Pes vyje.

"Na uniju seru," odplil si Škrla. "Pravda a láska musí zvíťazit na lsťou a falší!"

"Nelze nadále ignorovat vůli mezinárodního společenství!," horlí znepokojený Halík.

"Nelze ignorovat vůli Velké Moravy!," zaduní Škrla.

"Pánové ... Čas jsou peníze," připomíná Dalík.

"Však deme na to, děcka!," zasmál se šibalsky Škrla. "Já vám ukážu prezidenta!"

"Přiznávám, že nejsem zcela v obraze, v tuto pozdní hodinu a v těchto těžkých chvílích pro národ, Evropu a svět, ale jsem připraven vykonat maximum pro naplnění důstojného odkazu Václava Havla ...", uklidňuje se rozrušený Halík.

"Apage!," vykřikne Škrla a Hájkovi začně hořet srst. Pes běhá kolem hrobu rodiny Letiště v zrychlujících se otáčkách a vyje. Škrla se sehne k rovu a zvolá "posviť, joudo!"

Dalík přispěchá s mobilem a svítí na trs lupení rašícícho spod opadaného listí a břečťanu.

"Mandragór!", vykřikne Škrla. "Hájku ! K noze!"

Hořící pes se na pokyn začne válet kolem trsu mandargory na hrobě.

"Ty oči ...  jakobych toho psa už někde viděl," přemítá Halík.

"Na Hradě zřejmě," uchechtl se Škrla, bere vodítko a zručně uzlí lodní uzel kolem trsu mandragory. "Trhej!", zavelí potom. Pes Hájek startuje úhlopříčkou do urnového háje.

"Marie panno!", vydechl Halík a křižuje se.

"Kurvahošigutšentág!", jásá Dalík.

"Ecce homo!", syčí Škrla.

Z hrobu se line tlumená záře, táhne se dlouhá světélkující trubice, která se vlní a kroutí, svíjí. Občas nazančuje tvar lidské postavy, a ta zase hned mizí v mihotavém oparu.

"Fčíl ho máme!", huláká Škrla.

Nad hrobem se vzepne oblouk, z jeho obruče kapou hořící záblesky, jako když se promítá svitek filmu, který právě zachvátil požár. V blikotu neonu se zjevuje uprostřed neonového srdce zkřivená, poskakující a blekotející postava.

"Kdo jsi, džeku?", ptá se Škrla.

"Ne .. ne .. ne .. Sděluju všem, že nejsem naivní ! Nejsem Honza Fischer ! To už opravdu ne!", dupnul si nadpřirozený úkaz.

"On ?!," užasl Halík s jistým zklamáním.

"Bohužel, příštím prezidentem asi nebudete, jak se zdá," lituje Dalík.

"Ne - on ! Je to Ne-On! Dutý - aj flexibilný," vysvětluje spokojený Škrla.

Neonový duch zívnul a rázem zhasnul. Rozhostilo se hrobové ticho.

Na věži odbila jedna.

"Tenhle že má být příštím prezidentem? Ten komunista? Kariérista? Bezpáteřní statistik? Opoziční smlouva?", cedí Halík skrz zuby. "Jak jste na něj přišel?"

"Vůle nebes," směje se Škrla. "Nebojte," vezme jakoopařeného Halíka kolem ramen. "Pehe už to ví. Aj Špaček. Všici. A kdo neví, ten se dozví. Je to jenom jako. Fšak ani nebyl v krimu ! Prezidentom bude moje cérka."

"Co je to za nesmysl ?!", rozčílil se Halík a chrastí klíčem od hřbitova. "Jak jste se sem vlastně dostal? Co je to za absurdní komedii? A co s tím má společného Letiště?"

"Však se dozvíš, džeku. Je to nemanželský Letišťovo synek. Chápeš? Ale kralovat bude moje cérka. Až ju pustíte z lochu. Pak bude šecko jak má byť," rezolutně praví Škrla.

"Fišer nemanželským synem nějakého Letiště? No a co?," horlí Halík.

"Tak dost, Halíku!", oboří se najednou na Halíka Dalík. "Jasně jsme viděli, že prezidentem nebudeš. Viděls, jak dopadl Hájek?"

"Hájek? To je - Hájek?", začíná chápat Halík, zahledí se do psích očí a pak kvapem odemyká bránu hřbitova.

"To je Hájek. Takže prezidentem se stane nemanželský syn pana Václava Letiště, čili dcera pana Škrly. Jasný?," vysvětluje důrazně Dalík.

"Co jsem dlužen?", chápe konečně Halík.

"My už se nějak vyrovnáme," odsekl Dalík a odešel se Škrlou ladit detaily převzetí moci do sauny hotelu na Olšance.

Tak začal příbeh tažení moravské Jany z Arku alias Adama Anny Barbory Škrly na Pražský Hrad, jak jsme jej mohli na tomto blogu sledovat od 15. 12. 2011.

Každý to nepochopil, ale tak už to v naší domácí politice chodí.

Kdo si chce udělat pod stromečkem radost dobrodružným románem z domova i ze světa, má šanci zde

Prodej http://www.heureka.cz/?h[fraze]=Bad+Design+

ukázka http://www.divus.cc/cs/eshop/product/prose/1615/michal-vimmer-bad-design.html

recenze http://www.advojka.cz/archiv/2009/18/traktat-dementni-soucasnosti

Co víc si přát?

S A. C. Doylem: "Mraky jsou těžké, ale rozpustí se navždy."