Ein Volk, ein Reich, ein F ...

Brexit, Trump, Zeman ..., stejný problém řeší Američan, Brit i Našinec : národ je rozdělen a to je špatně. Správně se máme mít všichni rádi. Politici a politologové mají sjednocovat, ne rozdělovat !

Americký problém se jmenuje Trump, britský Brexit (Boris Johnson, Nigel Farage a tahle parta), český malér zove Zeman, Polsko děsí Kačynský. Dalo by se pokračovat krok za krokem evropskou Unií, skoro všude je něco (Wilders, Le Pen atp.) Rozdělují národ, štvou, a to se nedělá. Fukuyamův konec historie (tisíciletá říše liberální demokracie) funguje na základě nekompromisního vyžadování lásky a nesmlouvavého potírání nenávisti a nesnášenlivosti (třídní, rasové, náboženské aj.) V jednotě je síla, jednota je důležitým faktorem konkurenceschopnosti. Milujte Evropskou Unii a (ekonomicky) porazíme Čínu !, apelují na remcaly z Bruselu, milujte NATO a porazíme Rusko !

Bezvýhradná jednota bývala synonymem diktatur, dnes je požadována od občanů světové liberální demokracie?

Ona ta nerozborná jednota i v dnešním světě demokracie existuje, ale ne zrovna tam, kde by jí kazatelé Lásky potřebovaly mít.

Takový Orbán disponuje v Maďarsku nevynucenou absolutní (parlamentní) láskou národa, Putin disponuje podporou, kterou těžko s čím srovnávat - asi s popularitou cara v 19. století. I ten lišák Fico, i ten polský Kačer, ba i ten náš ovar Zeman, upřímně řečeno, mají demokraticky ověřenou přízeń národů, a v Americe to vypadá, že ďábel Trump za sebou sjednotí víc občanstva, než by si liberální média dovedla představit.

Láska a nenávist byly a jsou spojité nádoby, jedna v druhou se přelévají a těžko s tím - v demokracii, v manželství, ani kdekoli jinde - něco naděláte. Nesouhlas, nechuť, odpor až nenávist tu byly vždycky, a budou, dokud budou lidé nespokojení. Bez nevolnosti není vůle ke změně, beze změn je jen smrt.

Milovat své nepřátele, nastavovat druhou tvář a nepřekážet zlu sice může v krátké době vyloučit z populace několik procent naivních, není to ale životnaschopný program pro masy.

Liberální křik a policejní perzekuce "nenávisti" a násilné vynucování "lásky" je nebezepečný nesmysl. Lidí, kteří si neumí poradit se svou agresí (nenávistí), jsou plné čekárny na psychiatriích. Deprese je nenávist a nedůvěra k sobě samému, bezmoc, pocit marnosti, když nedokážu změnit svůj život.

Emoce lze chemicky vygumovat, ale to chce také "spolupracujícího pacienta,"  který ví, proč to dělá, proč na svůj život rezignoval.

Zakázat nenávist, zakázat mluvit o nepohodlných a nepříjemných věcech je možná politicky výhodné pro mocenský aparát, ale je to velmi nezdravé pro člověka. Mluvit o "zakázaných" věcech je smysl veškeré psychoterapie, pravidlem hry při zpovědi i podmínkou přežití každého společenského řádu.

Ano, zakazovat si nenávist je zhoubné.