Čím by byla šibenice bez oprátky?

24. 11. 2010 13:35:27
Architekt z Brna, na kterého jsme tolik pyšní -Adolf Loos- napsal ve spise Ornament a zločin: „Jestliže se moderní člověk nechá tetovat, je to buď kriminálník nebo je degenerovaný. Není divu, že existují věznice, kde je 80% trestanců tetováno. Ti, kdož jsou tetováni, a přitom nejsou právě ve vězení, jsou skrytí kriminálníci nebo degenerovaní aristokraté. Pokud tetovaný zemře na svobodě, je to jen díky tomu, že umřel o pár let před tím, než spáchal vraždu.“

Friedrich Nietzsche, největší psycholog moderní doby, si někdy před 125 lety všiml, že kolem zuří válka o křesťanské dědictví. Bývalí křesťané hledají nové proroky a nové náboženství.
Pokrokové ideologie a režimy se střídají z hlediska věčnosti tak rychle jako počasí, nicméně triumf designové revoluce proměnil tvář světa na věky. Funkcionalismus panuje, stále se šíří a dobývá nová území.
Nezvratný úspěch tzv. racionalismu v architektuře logicky budí zdání, že se funkcionalismus v běhu dekád osvědčil a stal se hmotným, pravdivým výrazem rozumu a formulací tvaru lidských potřeb v prostoru.
Funkcionalismus pravítka a úhelníku je jistě racionální.
Rovné čáry dělí rovinu jasně. Ideální pravé úhly ohraničují plochu beze zbytku. Holé plochy umožňují absolutní přiblížení a bezprostřední kontakt. Půdorysy i objemy realit jsou přesně vypočitatelné, měřitelné a ocenitelné.
Funkcionalistický design zůstává po sto letech „novým“, moderním morfologickým jevem a novotvarem také zůstane.
Pokud kvalitu funkce definuje míra účelnosti pro jejího uživatele, obyvatele, člověka, nemá funkcionalismus v biosféře obdoby.

Tři říše živé přírody — houby, rostliny a živočichové, od jednobuněčných po ty největší






organismy, rovnou čáru ani pravoúhlé formace neznají.
Ať už živí tvorové tráví svůj čas na jednom místě nebo se pohybují, musí se přizpůsobit okolnímu prostředí a navzájem; žít v krajině, mezi sousedy, soupeři a dravci, v přítomném podnebí, jak vše plyne a mění se. Řetěz generací jednoho rodu vždy odvine to nejlepší, co vydat může k neopakovatelné zkoušce. Musí. Buď je, nebo není.
Živá příroda hýří tvary a barvami v teplém moři a v tropickém pralese, kde je hojnost zdrojů a rozmanitá konkurence. Nikde v živém světě neexistuje však hranaté oko, ledvina, játra, ryba, hřib, mech, had, dikobraz, ulita, lastura, žába, vosí ani ptačí hnízdo, cibule, netopýr, plástev medu, želva, mraveniště atd. Jikrou nebo vejcem v hnízdě počínaje, evoluční design je vždy zakřivený, kulatý, oblý, živlům odolný a přizpůsobený.
Ani člověk, nejúspěšnější vrchol evoluce, se svou anatomií přírodnímu designu nevymyká. Základní věci denní potřeby — polštář, peřina, talíř, hrnec, příbor, umyvadlo, otvor latríny, záchodová mísa, vodovodní a odpadní potrubí vypadají pořád skoro stejně. Jsou oblé.
U stolu, postele, židlí, veškerého nábytku a doplňků domácnosti už je to složitější.
Potkat hranatý talíř je poněkud výstřední zážitek, ale stále vzácnější je narazit na kulatý stůl nebo postel. Obyvatel moderního města plného rohů se v bytě plném hran musí umět pohybovat kolem moderních rohatých věcí rovně, s respektem a opatrně: vpřed, vzad, vpravo, vlevo. Musí se přizpůsobit designu nebo bude potrestán. Pravoúhlý design určuje naprosto jasná pravidla, a pokud jim člověk vyhoví, klesá stupeň rizika zranění, úrazu a smrti, které jinak číhá na každém rohu.
Funkcionalismus spolehlivě odpovídá konkrétním potřebám kolejových a rovnoosých strojů a formálně, matematicky přesně, napodobuje strukturu světa krystalů.
Racionalistický design se vymyká historickému přírodním výběru. Funkcionalismus není přirozeně evoluční, ale revoluční. Vítěz poslední revoluce je vždy posledním článkem vývoje.
Na počátku funkcionalismu bylo slovo. Prvotní ideové odmítnutí historie je následováno nárokem na fyzické zničení minulosti. Funkcionalismus odpovídá potřebě převratného výkladu světa a novým počátkům výstavby civilizace.

Protože jde o revoluci zhora, s neveřejným programem, který nemá podporu davu, mohl se designový převrat uskutečnit jen ve spojení s panující mocí a tlakem nesmírného teoretického úsilí.
Apoštolem funkcionalistické revoluce se stal vídeňský architekt Adolf Loos.
Loosův manifest z roku 1908 Ornament a zločin je základním kamenem všech staveb budoucnosti. V reakci na ornamentální orgie éry secese, posledního stylu bez předepsaného dogmatu, Loos obvinil a odsoudil ornament na smetiště dějin. Celá evoluce podle Loose dosud směřovala jen k zavržení ornamentu, smazání cejchu zaostalých kultur.
Loosův souputník Corbusier, švýcarský architekt, v roce 1923 teoreticky zakázal veškerou dekoraci, barvy, a tvary složitější než jednoduchou geometrii. Žádal srovnat Paříž se zemí, aby uvolnila místo inženýrské, strojově harmonické estetice, mašinérii po vzoru amerických továren, pásových dopravníků a sousoší betonových sil.
Představitelé revolučního designu své vize a projekty nabídli k služebám nových utopických diktatur a uspěli. Nejprve se prosadili italští modernisté ve fašistické Itálii, Corbusier později došel přízně v Sovětském svazu. Hitler, sám teoretik novoromantické architektury návrhy Bauhausu odmítl, ale v emigraci německá designová škola oslavila bezpodmínečnou kapitulaci historismu kreací monumentů amerického liberalismu. O vítězství Němců v Americe se zásadně zasloužil architekt P. C. Johnson, Hitlerův homosexuální obdivovatel. Filozofie, víra, ideologie tvůrce nebo uživatele zboží o užitné hodnotě díla, zboží nebo systému neříká nic. Funkce nemá nic společného s charakterem, morálkou, vkusem. Prý.
Ale u příležitosti demolice kancelářských budov WTC v září 2001 se celý svět dozvěděl, že došlo k barbarskému útoku na pilíře svobodné společnosti, na srdce volného obchodu a podnikání, na základy vyspělé moderní západní civilizace, na samotné SYMBOLY Demokracie. V nářku a zlobě nad troskami new-
yorských mrakodrapů nebylo vhod se zeptat, jak demokraticky se žije v obřích věžích a v jejich stínu.
Praktickým důvodem budování výškových staveb a stále vyšších mrakodrapů je cena pozemku. Daní z výšky je stálé šero a skleníková atmosféra, vzhůru stoupající riziko havárie vertikálních rozvodných sítí, závislost na zdviži, klimatizaci, a průchodnosti spodních pater, protože zdola přichází energie, voda, teplo a všechno ostatní. Jediná cesta, kudy lze z věže odejít, vede dolů.
Korporace, které sídlí na drahých adresách v horních patrech samozřejmě nerozhodují demokraticky, ale z vůle vlastníků. Funkční vertikálu vyjadřuje horizontální členění kancelářského terária: podřízení jsou viditelně rozmístěni za sklem na minimálně členěné ploše, v pravoúhlých hranatých kotcích, zbaveni soukromí.
Proč má být zrovna vysoký kolmý blok lesklých, holých stěn z betonu, skla a oceli symbolem svobody a demokracie?

Tradiční symboly — archetypy, nepotřebují dlouhé ideologické komentáře. Spolehlivě působí mocně i na nepřipravené laiky. Archetypy se věčně vracejí, neztrácejí se, znova a znova se objevují v nových kulturních podobách.
Také když odcházel křesťanský Bůh, pozůstalí se v nastalé prázdnotě a tmě vraceli k mýtu.
Vídeňák Otto Weininger v knize Pohlaví a charakter (Vídeň 1903) inspiroval současníky sílou mytických asociací. Shledal, že úpadkem společnosti postrádající génia je vinen vzestup ženského principu zjeveného v židech a homosexuálech. Weininge, sám žid a homosexuál, proslavil svoje dílo sebevraždou spáchanou ve 23 letech v domě, kde zemřel Beethoven, poslední génius (dle Weiningera) .
Weiningerovy misogynní teze získaly ve vídeňské, ale i evropské intelektuální sféře značnou oblibu a vliv, Adolfa Loose nevyjímaje. Žena je prokazatelně animální, prázdná, bezduchá, přízemní, povrchní, hloupá, poživačná, ovládaná chtíčem, marnivá, pasivní a impulzivní, nestálá a živelná, měkká a poddajná, temnota sama — mužský princip je jí zářícím protikladem.
Muž je světlo, den, duch. Muž je Slunce. Žena chladná jako bledý Měsíc, je jen jeho odrazem a noří se do tmy. Muž je tvůrce a pokrok; žena je ležící matérie, stagnace, tradice. Muž je kultura, věda, řád a civilizace, žena je chaos a barbarství. Muž je čistý a jeho vyjadřování je jasné. Žena se halí do mlhy parfémů, kosmetiky a intrik, aby zakryla svou bytostnou, hříšnou špínu.
Jestliže přímý, přesný, jasný, rovný, vysoký, ostrý, tvrdý a hranatý jsou mužská adjektiva, pak všechny nerovnosti, nepřesnosti, křivky, měkké, nízké a oblé tvary jako atributy ženského živlu musí být vyhlazeny. Neboť ženám, primitivům, otrokům, podřadným rasám a dětem se líbí ornamenty, šperky, cetky, ozdoby a barvy, nechť jsou smeteny, shodl se Loos a Corbusier.
Muž je vždycky krásný, ale žena bývá ošklivá.
Tak byl z moderní architektury racionálně vypuzen oblouk jako tvar těhotný nečistotou, nehledě na jeho nosné přednosti, stejně jako původní, ideální řecká demokracie z rozhodování racionálně vyloučila de facto nepostradatelné, ale zaměnitelné ženy a otroky.

Modernisté uchopili opuštěný křesťanský kříž a zamřížovali jím svět.
Chaos před naleštěnou výkladní skříní civilizace však pouhým zákazem neustane.
Příroda je jenom jedna a nesnese asymetrii. Proti umělému rozkazem danému pravoúhlému řádu se bez přestání vrhá amorfní entropie. Živly zahnané do kouta neumdlí, dokud spoje potrubí a sváry armatur nepovolí, neobrousí hrany schodů a nezlámou břevna překladů, nesedřou omítku a neodhalí krvavá žebra. Dokud vraky aut nezatarasí křižovatky smrti, nenastane dopravní rovnováha.
Na slepé stěny pustých koridorů útočí divoká kaligrafie grafitti, populace tloustne, fetuje, nechává se propichovat a tetovat a obzor západních měst kypí ornamentálními kupolemi mešit. Kdokoli klade věnec na hrob, zubní protézu na parapet okna, krátí si cestu přes roh veřejné zeleně obloukem, věší si do kóje v open space plyšáka, lepí na ledničku samolepky z banánů — ohlodává puzen temnotou nevědomí vnější pravoúhlý svět. Tak Picasso rámoval své kubistické obrazy oválem.
Adolf Loos napsal ve spise Ornament a zločin: „Jestliže se moderní člověk nechá tetovat, je to buď kriminálník nebo je degenerovaný. Není divu, že existují věznice, kde je 80% trestanců tetováno. Ti, kdož jsou tetováni, a přitom nejsou právě vězněni, jsou skrytí kriminálníci nebo degenerovaní aristokraté. Pokud tetovaný umře na svobodě, je to jen díky tomu, že zemřel pár let před tím, než spáchal vraždu.“

Živá svoboda volby by se neměla omezovat na to, zda se nechat tetovat, propíchnout nebo ztloustnout.

Literatura:
Cernuschi, Claude. Pseudoscience and mythic misogyny: Oskar Kokoschka ́s „Murderer, Hope of Women“.
Förschler, Silke. Die Frau auf der Corbusier-Liege.

Gender stereotypes and sexual archetypes. (www.friesian.com/gender.htm)

Mehaffy, Michael W.; Salingaros, Nikos A. Geometrical fundamentalism.

Monk, Ray. 1990. Úděl génia. Praha : Hynek.
Valentinová, Antonina. 1965. Praha : Picasso, SNKLU.
(kromě Monka a Valentinové jsou všechny texty k dispozici na internetu)

vyšlo: http://www.divus.cz/umelec/article_page.php?item=1571

Autor: Michal Vimmer | středa 24.11.2010 13:35 | karma článku: 11.44 | přečteno: 1068x

Další články blogera

Michal Vimmer

A zase ten zlý medvěd Pu

Je to smutné. Zlý medvěd zase vyhrál pralesní volby a bude v tom houští kralovat, dokud neumře. Zvířátka jsou holt zvířátka, jiného medvěda ani neznají, ani netuší, co to ty volby vlastně jsou a když se řekne medvěd, ozvěna je Pu!

19.3.2024 v 15:21 | Karma článku: 26.08 | Přečteno: 946 | Diskuse

Michal Vimmer

Zaručený recept na vítězství

Úkol zvítězit na bojišti i když nejsou peníze, zbraně, munice ani motivace, se zdá náročný. Přes značnou obtížnost má řešení. Stačí vypnout TV, kde 2.světová pořád ještě neskončila a otevřít si poslední kapitoly skutečných dějin.

11.3.2024 v 12:29 | Karma článku: 32.31 | Přečteno: 1196 | Diskuse

Michal Vimmer

Naše opocená pravice

Těžko říct, kdy Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. naposled tvrdil, že řídí pravicovou vládu. Českému lidu je to jedno, zvykl si, že v únoru říká něco úplně jiného než včera. Ovšem jeho fialoví voliči věří, že oni volí pravici.

22.2.2024 v 8:50 | Karma článku: 30.52 | Přečteno: 910 | Diskuse

Michal Vimmer

Komu troubí traktor ?

Fialova vláda sice nestojí za nic, ale když ne oni, tak Babiš s Okamurou a to by bylo peklo ! : Neprůstřelný argument, který stačí k životu každému z XY% věrných. Jenže není to tak docela pravda. Od toho je tady Prezident PP aby

21.2.2024 v 10:49 | Karma článku: 30.98 | Přečteno: 1074 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 1 |

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 35.97 | Přečteno: 739 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 31.46 | Přečteno: 2726 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.31 | Přečteno: 318 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.36 | Přečteno: 222 | Diskuse
Počet článků 452 Celková karma 31.08 Průměrná čtenost 1139

autor: 96 hodin u Vokouna na statku (1998, komiks), Pleonasmus (2000, novela ), Bad Design (2008, ilustrovaný román)

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...